pravá hemisféra a Sugestopedie

image3344

Není žádným tajemstvím, že veškeré „oficiální“ přístupy jsou ve společnosti založeny na analytických postupech /odpovídající funkcí levé mozkové hemisféry/. Aspoň tedy v našem „západním“ světě….
Všimněte si jak se změnily jednotlivé oblasti lidského života za posledních pár staletí. Cestování, bydlení, zdraví, hygiena, technika! Nepřijde vám divné, že v oblasti učení něco zůstává pozadu…? Při podrobnějším zkoumání a srovnání můžete zjistit, že nejčastěji používané tradiční metody ve škole se nezměnily po několik staletí!

V oblasti neurologie bylo od šedesátých let minulého století dodnes učiněno několik převratných objevů, a díky kvantové fyzice zjišťujeme – tedy aspoň kdo si tyto informace sám zjistí – že věci fungují pod svým povrchem opravdu jinak. Je zarážející, jak takové převratné objevy jako je např. vědecký průkaz ruských akademiků P.Garjajeva a V.Poponina – programování DNA zvukem a světlem, či prokázání tzv.biofotonů něm.fyzikem A.Poppem, tedy emitování/vysílání/ energie všech organismů, zůstaly v zapomnění… Tyto a jiné poznatky totiž zcela mění pohled na dlouho zaběhnuté mechanismy v našem životě. Jakmile je začneme ale na jakékoli úrovni aplikovat, či propojíme moderní neurologické poznatky s pedagogikou /toto propojení nebylo ani před 50 lety ani dnes/, můžeme udělat skutečně velkou změnu – alespoň v našem soukromém prostoru. To se týká i vnímání, učení a zapamatování.

Základní principy z neurofyziologie vnímání, totiž většina tradičních školních postupů ignoruje. Pak obvzláště pro osoby s pravohemisferickou preferencí či kinesteticky podmíněným vnímáním se stává učení utrpením, nebo si to zařídí po svém a „zlobí“ či jsou „hyperaktivní“, mají různé „poruchy vnímání“ a podobně. Všichni jsme nějak klasickou školou prošli, v někom ovšem zůstal názor, podložený vlastní špatnou zkušeností, že na něco nemá vlohy, že mu něco zkrátka vůbec nejde, ať už jsou to jazyky, matematika či pamatování spousty údajů a dat.
Při použití globálních pravohemisferických přístupů a respektování specifik tzv.kanálů vnímání (V-A-K) je téměř vždy pravidlem, že jsme schopni zvýšit naši výkonnost v průměru minimálně o třetinu nebo si i dosti „těžkou“ látku vybavovat i po měsících či letech /v případě že je navazována pravohemisfericky a máme o věc zájem/.
Jak tedy postupovat? V prvé řadě je potřeba zjistit, jaké jsou vaše preferenční kanály a jaké máte jejich rozložení.
Každý jsme jiný, někdo má silnější vizuální či sluchový kanál, někdo má silné kinesteticky podmíněné vnímání, většina lidí v našich končinách má ovšem nejslabší kanál sluchový. Což – v případě nejpoužívanější metody výuky výkladem – se stává NEJMÉNĚ efektivní metodou!
Tedy po zjištění vašich preferenčních učebních stylů TESTEM (nemůže dopadnout špatně – zkoumá pouze poměr jednotlivých modalit) si říkáme jak tyto kanály opravdu využít. Pro příklad: Pokud vidíte, vnímáte barvy, nejrůznější odstíny a tvary věcí, máte k dispozici vlastně 100 % z vizuální modality. Ovšem, při učení se např. cizího jazyka tradiční metodou – tzn. v učebnici vytištěné slovo anglicky – vedle něj slovo česky, využíváme z tak pouze zlomek jednoho procenta z toho všeho co můžeme vnímat zrakem! A to se bavíme jen o jedné – vizuální modalitě. Pokud vám tato tradiční metoda moc nejde nebo postupujete velice pomalu, není divu!
Je to totiž z hlediska neurofyziologie vnímání asi nejkomplikovanější metoda vůbec, což podrobně rozebíráme na semináři.
Jak tedy postupovat? Využít maximálně vámi zjištěných preferencí, tedy jaké kanály máte nejsilnější, ty slabší pak rozvíjet a postupovat podle zákonitostí vnímání. Zároveň je vhodné naučit se a kombinovat nové techniky a způsoby, o kterých jste dosud nevěděli či nepřemýšleli. Učení totiž nemusí být jen o tom sedět nad knihou a biflovat – naopak! O tom všem se můžete přesvědčit sami. Analytický svět nás přesvědčuje, že zázraky se nedějí. Ano, v něm možná ne, pokud ale přejdete do pravé hemisféry, tam si malý zázrak můžete způsobit sami… i v učení a vnímání…

 

mezi-oddelovnik

 

image3344  Sugestopedie/Superlearning/ používá přirozenější způsoby učení. Dala by se jednoduše charakterizovat jako Škola hrou Komenského 20.století, která je zároveň zakotvená na neurologických postupech (nemá nic společného se sugescí či hypnózou)

V sugestopedii se používá  přirozené učení, tedy jak jsme se instinktivně (tj.pravohemisfericky) učili sami před návštěvou školy. Superlearning je americký výraz a modifikace původní Sugestopedie, od zakladatele, bulharského psychiatra , neurologa a pedagoga Georgi Lozanova.
Málokdo ovšem ví, že Jan Amos Komenský byl vlastně opravdovým objevitelem metod sugestopedie již tenkrát! Jeho dílo Orbis Pictus se doslova řídí všemi používanými zákonitostmi a používá globální metody – slova vždy přirozeně ve větách a NE učit se slova zvlášť nazpaměť a ty pak dle gramatických struktur skládat. Svým dílem neskutečně předběhl dobu a naprostá většina tradičních přístupů tyto stále platné zákonitosti ignoruje.

Protože cca 40-50% informací které se učíme, přijímáme zrakem, je důležité používat hodně OBRAZY, fotografie, ilustrace a PŘEDSTAVY. I POHYB, který tradiční přístupy omezují nebo zcela vyřadí (sezení v lavicích), se tady naopak využívá, protože více než 1/3 lidí se potřebuje aspoň minimálně hýbat, aby byla schopna přijímat informace. To se děje prostřednictvím navazování slov na gesta, znakovou řeč, při dynamice učebních her, přiřazování k obrázkům apod. Místo učebnicových seznamovacích frází se seznamujeme opravdu a udělá se pak třeba i opravdové párty. Tedy využívá se všech! kanálů vnímání.

Metodu v našich kursech používáme v modifikaci podle mých dvacetiletých zkušeností. Podstata ale zůstává stejná a má své charakteristické znaky, bez kterých by to nemohlo pokládat za metodu Sugestopedie/Superlearning:

  • Změna identity – zvolíte si jméno z jazyka který se učíte, stejně tak bydliště, povolání, atd. (To má více hlubších důvodů – nahlédnutí pod pokličku, proč se co dělá – probíráme na výcviku pro učitele jazyků)
  • Aktivizace základních pojmů (čísla, zákl.slovesa, předložky) probíhá pomocí her a představ a je tedy efektivní.
  • Práce se sugestopedickým textem Typický rys SGP textu je, že se neučíte jednotlivá slova nazpaměť a nejsou zde cvičení s různorodými větami typu „dejte do záporu“ ale přesně podle Komenského Orbis Pictus. Všechna slova jsou přirozeně ve větách a dohromady tvoří příběh, který je něčím zajímavý. Tím vstřebáváme nenápadně i různá gramatická pravidla, např.pořádek slov ve větě, že každá věta v angličtině musí mít podmět apod. U textu je doslovný překlad, což je vyjímečně důležité a co si uvědomuje čím dál tím více zahraničních i zdejších škol.
  • Po tzv. fázi dekoding, kdy se k vám živou demonstrací nebo i nenápadně dostávají slova která budou následovat v textu,
  • následuje tzv. aktivní koncert, při jehož poslechu si účastníci dělají poznámky,
  • pak aktivizace pomocí různých způsobů čtení,
  • pak aktivizace tematických „hnízd“ formou různých her, rozhovorů a práce s obrázky,
  • každý den pak končí tzv.pasívním koncertem, kdy se při relaxaci čte text. Toto je důležitá fáze, která sice nezpůsobuje vlastní aktivní znalost, ale je důležitá pro hlubší pasívní uložení, a bylo jasně prokázáno, že zvyšuje tzv.retenci /udržení informací v paměti.
  • Fyziologicky tím totiž usnadníte proces ukládání do dlouhodobé paměti, který má na starosti zejména Hypokampus – součást limbického systému v mozku, orgán zodpovědný za překódování do dlouhodobé paměti, které probíhá zejména ve spánku. To funguje plnohodnotně ovšem jen v případě, že předchází a následuje tzv. aktivní fáze. Což je dodržováno v Sugestopedii. (Jinými slovy, pouhý poslech cizího jazyka v relaxaci, spánku či dokonce v hypnóze vás mluvit opravdu nenaučí!)

Gramatika se probírá většinou jen tzv.reflexivně, tedy „odrazem“ z probíraného textu, kdy sami účastníci objevují zákonitosti jazyka, výslovnost, atd. Pokud se gramatika procvičuje, tak pouze zážitkově, na bázi hry či zábavné aktivity.

Místo neustálého opravování učitelem se používá systém nepřímých oprav a zejména podpora, přátelský přístup a různé zábavné postupy.

Pro SGP je charakteristické střídání aktivních a pasívních fází (fáze mozku alfa+beta), což je důležité jednak pro udržení pozornosti během celodenní výuky, a také pro odstranění únavy. Aktivity jsou provázány s textem.

Aby se přístup mohl nazývat Sugestopedie nebo Superlearning, je tedy v rámci školy hrou, závazná denní struktura:

  • Aktivizace témat z předešlého dne /osvěžení většinou jinými kanály, není doslova opakování/
  • Dekoding /přiblížení a aktivizace cca 15-20 slov z následného textu/
  • Aktivní koncert (práce se sugestopedickým textem)
  • Aktivizace textu (včetně tzv. peripatetické školy, tedy čtení při pomalé chůzi)
  • Aktivizace témat/Elaborace
  • Pasívní koncert (alfarelaxace s textem) a Integrace

V poslední době přecházíme často k formě jazykových dílen, kde se stále dodržuje struktura Superlearningu/Sugestopedie, navíc je zařazováno více tvořivějších aktivit a účastníci se sami podílejí např.na tvorbě mnemotechnických pomůcek či jiných aktivit.

Na základě dlouholetých zkušeností dáváme vždy účastníkům jazykových kurzů ještě aktivizační nahrávky (což není součástí klasické Sugestopedie), aby si každý mohl i po letech probíranou látku kdykoli znovuaktivovat, např.před cestou do zahraničí a nemusel tak chodit opět na nějaký další kurz.